Kurt Gebauer

Autor návrhu Obřího trpaslíka ak. soch. Kurt Gebauer se narodil 18. 8. 1941 v Hradci nad Moravicí, po základní škole absolvoval Školu uměleckých řemesel v Brně a Sochařsko-kamenickou školu v Hořicích v Podkrkonoší. V letech 1963 až 1969 studoval na Akademii výtvarných umění v Praze v atelierech profesorů V. Makovského a K. Lidického.

JÁ A FIGURA, FIGURA A JÁ

(Mezi pomníkem a trpaslíkem)

Přednáška Kurta Gebauera v závěru Sympozia o figurální plastice na Akademii výtvarných umění v Praze 19. 4. 1995 - část textu 

..... Tak co to tedy je figurální sochařství v této době? Já nevím. Pro mne není valného rozdílu mezi figurálním a nefigurálním sochařstvím. Pro mne je sochařství jakýsi druh organizování prostoru nebo příjemnějším slovem zabydlování prostoru, a to nejrůznějším způsobem. Může to být pár kamenů, může to být rozložení praktických objektů, nábytku, stromů. Figurou je člověk v nejrůznějších situacích, které buď vznikají samovolně, nebo opět organizováním nebo rituály, může to být živý obraz, může to být všechno a mimoděk i socha, která má podobu figury. Ono stavění objektů na určitá místa, vytváření prostorů určitými objekty, je opět jen organizování nebo zabydlování míst na světě a někdy se k tomuto zabydlování používá i figur. Skoro všechny mé věci vznikaly pro nějaký daný prostor, pro pokoj, ve kterém jsem bydlel, pro okolní krajinu, pro místa, která mi někdo navrhl, abych s nimi něco udělal, a občas či možná většinou se toto zabydlování neuskutečnilo a z toho důvodu zůstal nějaký objekt, většinou figura, kterou jsem postavil do jiného místa, tedy jsem jiné vhodné místo vybral a tímto způsobem je organizoval - zabydlel. Činím tak nejrůznějším způsobem: od skalního útvaru, tam, kde nic takového není a mohlo by pro zajímavost být, přes různé objekty, kterými zdobím místa svého pobytu. Jsou to pomíjivá zabydlování v místech, v různých prostorách, krajinách nebo ve výstavních síních, kde reaguji na určitou situaci prostorovou, osobní nebo politickou, a tím také zabydluji hlavy svých spolubližních. V blahém sebevědomí, že jsem poměrně normální, že to, co mi táhne hlavou, je zajímavé, a že některým spoluobyvatelům to možná pomůže mít se na tomto světě dobře.

Převzato ze zvláštního vydání Rašínských okrašlovacích novin,

12. července 2006